česky  english  deutsch  polski
Správa jeskyní Moravského krasu

Z historie jeskyně Balcarky

Jeskyně Balcarka je jednou z nejkrásnějších zpřístupněných jeskyní v České republice. Leží v malebném Hrádském žlebu, jen několik stovek metrů od obce Ostrov u Macochy. Za svůj objev vděčí rolníku a poslanci Josefu Šamalíkovi, který navázal na průzkumné práce místních občanů. V roce 1923 objevil izolovanou část jeskyně tzv. Popelušku, ale zásadní objev přišel až na přelomu zimy a jara 1924. Svůj objevný postup popsal v článku „Z podsvětí Moravského Krasu“ takto:

„V neděli velikonoční (4.dubna - pozn. autora) r. 1926 odevzdal jsem veřejnosti ostrovské jeskyně, hned v r. 1924 objevené, jež má ve své správě akc. společnost Moravského Krasu. Jeskyně jsou pohodlně zpřístupněny a elektrickým světlem opatřeny. Nachází se u samé obce a vchod do nich - známá kůlna v Balcarově skále - spojen je se silnicí pěkně upraveným chodníkem".

V kůlně Balcarovy skály bádal již v r. 1869 známý dr. Wankel, který zjistil, že Balcarova jeskyně byla sídlištěm‘ člověka palaeolithického. Nalezl při kopání náplavy v jeskyni ohniště a nástroj z přiřezané kosti. Jiný známý badatel dr. Kříž dal vykopati v Balcarově jeskyni dvě šachty, ale na objevy nepřišel. Před 26 roky probádal vědecky celou Balcarovu jeskyni ředitel p. Knies, který o svých výzkumech vydal spis: „Pravěké nálezy jeskynní Balcarovy skály“ u Ostrova na vysočině Drahanské. V jeskyni objevil 6 ohnišť a popelišť a mnoho nástrojů kostěných, jako zlomky kopí a hroty, ornamentované úlomky, brousek z břidlice, 280 kamenných nástrojů, jako vrtáčky, nožíčky a pod. Mimo to našel v jeskyni veliké množství kostí ze zvířat diluviálních jako: bobra, soba, medvěda, nosorožce, koně a j Badatelé z poslední doby, jako prof. dr. Absolon a j. Balcarovu jeskyni jen proměřili a stručně popsali. V této - jak místní obyvatelstvo říká - kůlni, začali pracovati dobrovolní dělníci: Franta a Jan Nejezchlebovi a poslíček Petlach z Ostrova. Prokopali se štolou směrem na východ, až ke skalní stěně. Vykopávali travertýnové úlomce, krápníky, kosti. Radíval jsem jim, aby kopali do vrchu, ale nedbali, kopali dolů, v širokém komíně, ale pak práce zanechali. Měl jsem tušení, že prostory musí býti ve vrchu. V tomto přesvědčení mne utvrzovaly dvě okolnosti: Po 20 roků chodíval jsem na povrch Balcarovy skály - v době zimní - sledovat malou dolinku, kde za sněhu i mrazu bývaly  mokré kameny.  Sníh tam býval roztátý. Zvláštní to zjev! Teplo z vnitřních prostor proráželo tímto místem na povrch a rozpouštělo sníh!. A druhý zvláštní zjev: Naplavené krápníky v průkopu šachty. Ty musela voda strhnouti s vrchu dolů. Pustil jsem se do práce na jaře v r. 1923 s několika dělníky - bez prostředků. Vymohl jsem dělníkům podporu v nezaměstnanosti a ostatní mzdu doplácel z diet a různých příjmů, které jsem opatřoval. Dělníci pracovali pod mým vedením na několika místech. Na západní straně Balcarky objevena v červnu r. 1923 malá, ale krásná jeskyňka Popeluška. Pracováno hned na jejím zpřístupnění. Pod touto jeskyní jsou zaplavené a zabořené jeskyně. Mezi balvany a hlínou našli jsme rozbité kosti předpotopních zvířat. Pracováno ve Vintocích, kde jsme pronikli 80 m hluboko do divokých roklí, dále pode dvorem a ve dvou závrtech. Všude jsou velké naděje na další objevy.

Balcarka mne nejvíce ze všech míst vábila. Dvakrát mně dělníci odešli z prokopaných slují u povrchu. Napad1o mně sledovati za mrazu tyto průkopy. A hle, v levém průkopu jinovatka na stropě. Neklamné znamení pravé cesty. Po třetí museli dělníci chopiti se práce v těchto místech a za dva dny už jsme byli v chodbě, vedoucí k prostorám. Dne 22. února 1924 sestupovali jsme již do nových prostor. Byli jsme na balkoně - nynější Stojanovy kaple - v jednom jejím výklenku. Druhého dne dělník Jedlička slezl na dno jeskyně a já šel do průkopu z kůlny, a hle: hned jsem slyšel dělníka nad sebou šramotit. Ve dvou dnech byl prokopán přístup do jeskyně z kůlny. Už 27. února 1924 pronikli jsme dalšími chodbami do jeskyně pí. Masarykové. Dne 12. března 1924 pronikli jsme do jeskyně Wilsonovy a domu zkázy. Dne 22. dubna 1924 pak pronikli jsme do dómu Fochova a jeskyně Mooseweldovy (Belgické). Stojanova kaple vyniká zvláštní klenbou a balkony, krápníky zdobených. Na pravé straně jest útvar podobný kazatelně. Na obloukovité klenbě spodní visí mnoho „křiváčků“ a brčků. Za Stojanovou kaplí jest menší kaplička s různými křiváky a parůžky. Ve vrchu otvírá se široký komín s bílým stropem a černými krápníky.

Jeskyně paní Masarykové jest barevná a převelmi krápníkovými útvary bohatá. Kam oko spočine, všude vidí různé barvité útvary. Polský redaktor Opechowski z Varšavy popisuje tuto jeskyni v „Dzienniku Bydgoskim“ takto: „Ta jeskyně přeplněna jest opravdovým lesem stalaktitů všech tvarů a nejrozmanitějších barev. Stalaktity v této jeskyni jsou tenké a dlouhé, že jen dotekem neúmyslným by spadly.“ Elektrické osvětlení jeskyni pí. Masarykové učinilo pohádkou. Boky i strop jsou zrovna posety tisíci krápníky, z nichž převládají „brky“. Tyto jsou travertýnové, „porculánové“ a sklenné (průhledné). Různé útvary záclonovité - žlutě zbarvené - jsou bíle lemovány.

Jeskyně Wilsonova je zjev snad jedinečný. Polský red. Opechowski o ní píše: „Je to jeskyně s krkolomnou horní galerií, která při magnesiovém světle vypadá jako čarovná katedra krásně zdobená.“ Je to nádherné panorama, jejíž boky jsou samé varhanovité útvary. Klenba se šíří na všecky strany. Stěny jeskyně jsou žluté - klenba však jest bílá - ale krápníky žluté. Na každém se třpytí kapička vody. Po boku jeskyně jest vysoká panorama s bohatými, barevnými ozdobami. Je to velkolepý obraz, od něhož se stěží vaše oko odtrhuje.

Dóm zkázy je zničená předpotopní jeskyně. Jeskyně pí. Masarykové a jeskyně Wilsonova jsou předpotopní jeskyně zachované. Polský red. Opechowski o ní píše:„Ta jeskyně je doopravdy divoká a při tom nejpěknější. Když magnesiové světlo jasně se rozbleskne tu zdá se, že strop se sesypal. Ó jak překrásně se vyjímá jeskyně při planoucí pochodní. Ticho a chladno. Cítíš, jakoby ledověl dech. A když patříš na ty zkamenělé kaskády, závěsy, vápenné, se stropů visící záclony, sloupy, svícny a baldachýny z kterých kapka za kapkou vody stéká, tu nevycházíš z úžasu.“ Dóm zkázy, elektricky osvětlen, působí na návštěvníka dojmem velmi mohutným. Obrovské balvany, stmelené jeden, ke druhému, tvoří zajímavé skupiny. Tak jeden balvan vypadá s vrchu jako velbloudi hřbet, z předu jako otevřená tlama velryby a z boku jako kazatelna. Na jedné straně balkon, do vrchu komín, a na protější straně další jeskyně. Z dómu zkázy se jde do obloukovité chodby, která končí zavodněnou slují.

Největší dojem vyvolá dóm Fochův, na 100 m dlouhý. Dóm tento má mnoho partií obdivuhodných, z nichž „Hřebenáč“ jest atrakcí jedinečnou. Je to skála v rokli, zdobená na povrchu „korunou“ a jezírkem. Krápníky jsou v dómě Fochově jako ze skla. Po pravé straně jest pěkný balkon, zdobený překrásnými útvary. Ty lze zjistiti na balkoně samém. Dóm Fochův je zdoben sklennými krápníky rozličných tvarů jako jsou: mrkvičky, šípy, háčky a pod. Po levém boku vidíte barevný obraz, vedle něho skupinku stalagmitů, mezi nimiž vyniká symetrický kříž; hned vedle je dutý strom a sloup – 2 m vysoký. Nad ním jsou velké komíny. Na severní straně jsou tři překrásné skupiny útvarů; podobné oltářům. V prostředním nachází se vodní nádrž s korálkami. Mezi dvěma posledními skupinami jest vchod do jeskyně Moseweldovy - belgické - zdobené krásnými útvary. Člen francouzské misse, Henri z Gonhier z Paříže, ve francouzské revui „Hvězda“ vzpomíná návštěvy dómu Fochova takto: „V této jeskyni, která připomíná ve všech vzpomínkách jméno Danteovo, náš hostitel vyslovil city přátelství Česko­slovenska k Francii a po odpovědi M. de Moňtesquion požádal o zapění Marseillaisy.“ Jiný člen francouzské misse M. Chibon píše o návštěvě domu Fochova: „Konečně spatřujeme čestnou síň, již posl. Šamalík dal jméno Fochovo. Je to ohromný sál, jehož rozlehlost, nemůže býti prosvětlena světlem magnesia, které ve tmě chvílemi zazáří. Všude: na stropě i na zemi jest mnoho útvarů. Pekelná fantasie  Danteova se těší z těchto pohledů. Se všech stran stíny nás následují; a když můžeme je proniknouti, je to tenkráte, když uviděti chaotické skupiny zvlášť osvětlené. Náš hlas se ztrácí v dálnu a když zpíváme Marseillaisu, tu věříme - zcela naplněni vábnou nadějí... „Ale žádná ozvěna nám neodpovídá…“ Dóm Fochův se musí vidět - důkladně - při elektrickém osvětlení, které je tam zavedeno, při němž jeho krásy vynikají.

Prokopávám se do dómu Fochova ze své zahrady, kde mám zřejmé, zabořené chodby, směřující k dómu Fochovu. Až toho docílím, chci se pustiti směry západními - k Macoše. V zabořené jeskyni pod zahradou objevil jsem kosti z předpotopních zvířat, zvláště ze sviště. Celkem zjištěny kosti z devíti druhů zvířat. Pracoval jsem sám na sebe odkázán a na svůj náklad. Ale tak to v národě našem chodí... Proveď dílo sebe lepší – napřed se dívají na tvůj politický štít. Je to nesmrtelnou ostudou, že na tabuli označující jeskyně ostrovské, muselo býti odstraněno mé jméno - jako objevitele - aby prý návštěva jeskyní neutrpěla. Což pak někdo myslí, že mé jméno od Balcarky odloučí? Do věků – ba nikdy! Jsem jejím sousedem polem i zahradou, jsem vítězem nad jejím tajemstvím a objevitelem jejího podsvětí. Až mé kosti budou na ostrovském hřbitově dávno v popel obráceny - Balcarka bude se svým podzemním světem stále obdivována a mé jméno bude se snoubit se jménem jejím.

Tisíce návštěvníků prošlo již jeskyně ostrovské. A všichni byli plně spokojeni s tím, co viděli. Od Macochy jde se 40 minut romantickým žlebem, nebo se jede 10 minut autobusem. Navštivte Ostrov a jeho podzemní krásy! “


 

Další objevy popisuje František Mrázek v Československém krasu v článku „Krápníková jeskyně Balcarka r. 1924 – 1949 (Příspěvek k historii Ostrovských jeskyní)“ takto:

"Krápníková jeskyně Balcarka v Mor. Krasu, objevená roku 1924 Josefem Šamalíkem, slaví letos 25leté jubileum svého objevení. Za toto uplynulé čtvrtstoletí bylo stále v práci pokračováno (s výjimkou válečných let) a bylo dosaženo  dalších úspěchů.  Nebudu zaznamenávat práce nemající význam přímo související s jeskyní Balcarkou a práce menšího významu.  Původní zpřístupnění jeskyně Balcarky bylo snad pro tehdejší dobu dostatečné, ale pro dnešní frekvenci je naprosto nevyhovující. Každý návštěvník, který prošel jeskyně, musel se toutéž cestou vracet. Potkaly-li se potom v užší chodbě dvě proti sobě jdoucí výpravy, bylo to velmi nepříjemné a zdržovalo to provoz.

Od roku 1926 do roku 1934 bylo pracováno na různých úsecích v okolí Ostrova. Bylo dosaženo též pozoruhodných objevů, které snad budou mít význam v budoucnosti. Dále v letech 1929 – 1930 bylo pracováno na zpřístupnění druhé ostrovské jeskyně, zvané Císařská, a pokračováno v bádání v této jeskyni. Největšího úspěchu v jeskyni Balcarce bylo dosaženo  r. 1935. Dne 11. a 12. ledna jsme pronikli do nových prostor, které svými tvary předčí všechno ostatní v Balcarce. Zpřístupnění těchto nových objevů bylo velmi nesnadné, ale po pečlivém promyšlení a proměření se zdařilo, zvláště pokud se týká horní části rotund, čímž jsme docílili nové zpáteční chodby. Nové jeskyně pojmenovány „Jubilejní Masarykovy dómy“ a byly odevzdány veřejnosti dne 15. června 1935. V roce 1937 byla zpřístupněna „Masarykova galerie“, jeskyně s tisíci krápníky různých tvarů a barev.          V roce 1938 byla prostřílena 32 m dlouhá chodba z jeskyně „Popelušky“ směrem k silnici, která slouží jako nových východ z jeskyň. Leč stále jsme měli ještě čtyři místa, kde se mohli návštěvníci potkat s protější výpravou. Po dobu okupace nebylo možno v práci pokračovat. Předpokládaje, že po válce vývin politických událostí přispěje k vítězství pracující třídy a že nastane tím též zvýšení návštěv Moravského Krasu, udělali jsme plán, jak upraviti jeskyně, aby provoz byl plynulý i při větší frekvenci.

V zimním období 1946 – 1947 prodělali a upravili jsme chodbu z 90 m dlouhého Fochova dómu do menší jeskyně, která dosud nebyla zpřístupněna, a z této na „Masarykovu galerii“. Tím bylo docíleno, že i zadní část jeskyň byla spojena do kruhu a odstraněna tři místa, v kterých byla možnost setkání s protější výpravou.

V zimním období 1947 – 1948 byla zkrácena průchodní chodba do „Popelušky“ ze 36m na 12m a též vyřazeno 24 schodů. 16. a 17. prosince 1947 se nám podařilo z přírodní kůlny, vchodu to do jeskyň, prohloubením šachty asi 10 m  hluboké vniknout do tří jeskyň, z nichž jedna měří 10 x 5 a dvě menší jsou zdobeny velmi krásnými i barevnými krápníky. Započalo se ihned se zpřístupněním těchto objevů, a to tak, že se zřídilo betonové schodiště z přírodní kůlny do nových objevů a propracoval spoj k rotundám. Tímto zpřístupněním bylo odstraněno nepohodlné točité schodiště, původní to sestup do rotund, a všechny jeskyně tím dány do kruhu, takže nyní každý návštěvník při prohlídce jeskyně Balcarky vidí stále jiné partie, při čemž je vyloučena možnost, aby se dvě výpravy v jeskyních setkaly a provoz tím byl zdržován. Mimo to bylo od r. 1947 vyřazeno 135 schodů, čímž jsou jeskyně pohodlněji přístupny. Chodníky ve všech částech jeskyň jsou betonové. Též elektrické osvětlení je zlepšeno. Žárovky, které oslňovaly zrak návštěvníků, byly přemístěny, po případě opatřeny reflektory.

V roce 1925 trvala prohlídka jeskyně Balcarky tři čtvrti hodiny. Letos, po připojení všech nových objektů, trvá normální prohlídka též jen tři čtvrti hodiny. Zde je vidět, jak velikou roli hraje účelné zpřístupnění jeskyň jak po stránce provozní, tak i po stránce úsporné. Je nutno poděkovati národní správě Mor. Krasu, která dala souhlas k nynější úpravě jeskyň, a současně vděčně vzpomenouti dělníků, kteří obětavě a svědomitě pracovali za nejtěžších podmínek v podzemí. Nutno též přáti brzkého úspěchu všech dobrovolníkům, kteří po těžké duševní a i fysické denní práci místo odpočinku přijíždějí do Mor. Krasu, aby těžkou a nebezpečnou prací pomohli objevit další, dosud neznámé prostory, a tak obohatit naši vlast o nové podzemní krásy a přispěti k vědeckému probádání záhad našeho krasového území."


Vybraná data o jeskyni Balcarka (dříve – Ostrovské jeskyně)


Délka:                

turistická trasa:    605 m
nepřístupné části: 325 m

Doba prohlídky:  cca 45 minut

Návštěvnost v roce 2005:  36 580  návštěvníků

Některá data z historie:

  

Josef Šamalík  (1875 - 1948)

Objevitel jeskyně Balcarky, rolník a lidovecký poslanec Josef Šamalík, byl velice všestranný a činorodý člověk.  Mimo objevu jeskyně Balcarky prováděl bádací práce ve vintockém jeskynním systému, v jeskyni Císařské a Ovčí díře. Objevil dnešní Šamalíkovy jeskyně ležící nedaleko jeskyně Balcarky a na zahradě svého domu jeskyni Zahradní, která má předpokládanou souvislost s jeskyním  systémem Balcarky. Byl vydavatelem listu Selské hlasy a Selka. Svoje objevné práce publikoval v brožuře „Krápníkové jeskyně ostrovské v Moravském krasu“ v roce 1937. Zasazoval se o elektrifikaci obcí i jeskyní v Moravském krasu, o zavedení telefonního spojení mezi jeskyněmi i o zřízení autobusové dopravy k jeskyním. V rámci tzv. „krasové pětky poslanecké“ v národním shromáždění usiloval o realizaci projektu zřízení krasové dráhy Brno – Sloup- Blansko s odbočkou do Prostějova. Těmito odvážnými plány chtěl řešit obrovskou nezaměstnanost, která v té době v krasovém kraji panovala.

 Po objevu jeskyně Balcarky v roce 1924 se zasadil  o její převzetí akciovou společností Moravský kras - výzkum a provoz jeskyní. Revizoři této společnosti napsali do své výroční správy 8. dubna 1926: „Počátkem tohoto měsíce otevřeny jeskyně v Ostrově, od nichž není možno očekávati úspěchu, neboť budou novým zatížením společnosti, avšak společnost nemohla se vyhnouti této nutnosti vzhledem k uplatňovanému vlivu panem poslancem Šamalíkem.“  Zatím byly jeskyně ostrovské již prvním rokem aktivní. V roce 1926 navštívilo Balcarku 4 868 návštěvníků, v roce 1928 již 30 603 návštěvníci.

Od roku 1927 se stal předsedou správní rady zmíněné akciové společnosti a tuto funkci vykonával až do konce 30 - tých let. Obecní zastupitelstvo Ostrova mu udělilo výhradní právo bádací pro další výzkumnou činnost. V 30-tých letech úspěšně vyhledával jeskyně pomocí virgule.

Ostrovské jeskyně stály v pozadí velkolepých plánů a projektů jeskyních Macošských. Již v roce 1926 prohlásil dr. Karel Absolon otázku ostrovských jeskyní z hlediska národohospodářského za vyřešenou. Poslanec Šamalík musel další výzkumné práce na Balcarce tvrdě obhajovat a to jak uvnitř akciové společnosti tak i proti některým občanům z rodné obce. Své objevitelské úspěchy korunoval v roce 1935 objevem Jubilejních dómů Masarykových – jedné z nejkrásnější partií jeskyně.

V roce 2005 navštívil jeskyni Balcarku čtyřmiliontý návštěvník.
 


Sestavil: Jiří Hebelka, Blansko 2006

 



2007 © Správa jeskyní MK, web Shean.cz