česky  english  deutsch  polski
Správa jeskyní Moravského krasu

Vznik jeskyní a krápníkové výzdoby

Moravský kras je starobylá země, okraj starého českého masivu. Je tvořen z vápenců útesových, korálových i jiných, uložených zde v době devonské (v prvohorách) před 350-380 miliony let na dně moře, které se sem šírilo od severu.

Jeskyně, krápníky, ponorné řeky, propasti, závrty a ještě mnohé další úkazy tvoří soubor přírodních jevů, kterým říkáme kras; je to jméno slovinského původu, které u nás zdomácnělo. Většinou najdeme krasové jevy na vápencích, protože vápenec se ve vodě zvolna rozpouští a zase se z ní za vhodných okolností sráží. Krasové končiny se od normálních krajin svérázně odlišují. Voda se vsakuje do jemných trhlin vápenců a pozvolna je rozpouštěním rozšiřuje, místo údolí vznikají na povrchu četné prohlubně - závrty, které odvádějí vodu do podzemí. Voda obíhá až v podzemí, v dutinách a v jeskyních, které tu nahrazují povrchová údolí; v temnotách na jejich dnech jsou koryta podzemních řek, pánve a tůně podzemních jezer. S celých ploch stropů podzemních dutin kanou do jeskyň věčné spršky kapek. Povrchové odvodňování se v krasové krajině přeměnilo v neviditelný podzemní krasový oběh vody. Potoky a řeky, které přitékají z normálních oblastí do krasu, se v něm propadají do podzemí a pokračují v jeskyních jako ponorné toky, a někde dál a níže, na okraji krasu, vyvěrají opět na denní světlo.

Tíže nutí vodu, aby svou vahou sestupovala stále do hlubších spár a tvořila z nich hlouběji položené kanálky, chodby a jeskyně. Podzemní krasový tok tak opouští vyšší polohy a tvoří nová, stále nižší, hlubší patra. Tak vzniká patrová soustava jeskynních chodeb a dómů, z nichž vyšší patra jsou starší a suchá. Po odchodu podzemních řek se v nich vytvořilo množství krápníků. Ve středních patrech, suchých, ale za velkých povodní ještě zaplavovaných, jsou krápníky v plném rozvoji své tvorby, zatím co v nejnižších patrech, nejmladších, jimiž protéká stále podzemní řeka, se krápníky teprve počínají tvořit.

Nově vytvořená jeskyně je pustá, stěny a stropy jsou omleté a hranatě oddrobené a dno je buď holé nebo je zaneseno nánosy či skalními troskami. Jemné trhlinky a spáry přivádějí krasovou vodu do stropů, stěn i dna, z jejichž spár se voda pomalu roní. Jinde se soustřeďuje v pomalý déšť a odkapává na dno nebo stéká po skloněné skále. Kapka, která se roní ze stropní dutinky, roste někdy velmi pomalu, vody v ní přibývá neviditelně, až kapka doroste takové velikosti, že její váha přemůže přilnavost vody ke stropu a odkápne. Takový růst kapky vody trvá někdy i hodinu, někdy až několik hodin. Zatím se kapka na povrchu vypařuje, obsah rozpuštěného uhličitanu vápenatého se tím v kapce zahušťuje a vylučují se v ní první molekulové vločky krystalů vápence, které plovou v povrchové blance kapky a hromadí se v tenkém prstenci kolem horního okraje kapky, kde přirůstají ke stropu. Tento základní prstenec, kterým stále prokapává voda, roste svisle dolů a dorůstá v dutý vápencový váleček o průměru zřídka větším než půl centimetru, s tenkými průsvitnými stěnami, zvaný brčko. Brčka narůstají až do délky 2 metrů, jsou většinou rovná, výjimečně se zakřivují.

Brčko je vhodným místem, po kterém stéká s mokrých stropů voda, která se nesoustředila v kapky. Splývá po něm dolů, vypařuje se na něm a tak brčko zvenčí tloustne soustřednými vrstvičkami vápence v tvary hůlkovité a potom kořenovité zvané stalaktity. Na stalaktitech se často objevuje zbarvení vlivem jemné příměsi huminových kyselin, vzniklých rozkladem tlejících rostin na povrchu krasu, které barví krápníky žlutě, červeně, hnědě až černě; někdy ještě působí sloučeniny dvojmocného železa, manganu a mědi, které voda nabrala do roztoku při rozpouštění vápencové skály.

Při pomalém prokapávání vody mohou v dutině brčka vyrůst krystaly, které brčko ucpou. Potom prokapávající voda prolíná svým tlakem krystalickými spárami jemných stěn brčka a na místě jejího výronu na povrchu brčka začne se srážet vápenec v podobě výrůstků nejrůznějších tvarů - vznikají tzv. helikty. Z kapek velmi dlouho visících, kde odpařování kapky je právě tak velké jako přítok vody, rostou kulovité a cibulkovité krápníky, často ukončené brčkem nebo stalaktitovou hůlkou.

Z kapek, které se řadí vedle sebe na mírně skloněných skalních hranách stropu, rostou ploché svislé tvary, které dorůstají v záclony, rovné nebo zvlněné.

Z kapky vody, která skanula na skalní dno jeskyně, na balvan, suť, do hlinitých nánosů nebo na jiné krápníky, roste svisle vzhůru stalagmit s kulatým vrcholem, složený z tenkých přírůstkových vrstviček vápence, čepičkovitě na sebe nasedajících. Různým množstvím příkapu rostou stalagmity tenké a vysoké nebo tlusté a krátké, jindy kuželovité či kupovité. Roztékání vody na povrchu stalagmitu tvoří nerovnosti a další voda, která přes ně přetéká, se na vyklenutých nerovnostech rozestírá a když přeteče přes nerovnost, sbírá se na jejím okraji v jednotlivé pramínky, z nichž se vytvoří řady krátkých hůlek nebo záclon. Takové tvary nejčastěji obrůstají tlusté sloupy stalagmitů a pak se jim říkává "pagody" nebo jsou-li na stěnách tvoří kaskády krápníkové hmoty (sintru) nazývané vodopády. Stalagmity vyrostlé na kamenité suti nebo na hlíně se někdy zvolna sesouvají a z kapek, zachovávajících stále stejný směr, rostou zpět ohnuté nebo větvené tvary.

Názvem stalagnát nazýváme krápníkové sloupy, které vznikly srůstem protilehlého stalaktitu se stalagmitem. Jinak krápníkové sloupy mohou vzniknout tak, že stalaktit doroste až ke dnu nebo stalagmit až ke stropu jeskyně.

Krápníková hmota se usazuje také na dnech jeskyň, skalních nebo nánosových, ve více méně rovných deskách krápníkové hmoty, složené z různě tlustých a různě barevných vrstviček. Tato krápníková hmota bez pravidelné podoby se jmenuje sintr. Na pokraji sintrů se stékající voda nadržuje za hrázkami z jemných úlomků sintru, krápníků, prachu a hlíny. Hrázky se zpevňují sintrem nově vylučovaným z krasové vody. Hrázky dorůstají i několika decimetrů výšky a bývají na mírně skloněných sintrech uspořádány v girlandovité pruhy.

Z knihy Macocha a Moravský kras; Stehlík,Kunský; Orbis Praha 1953



2007 © Správa jeskyní MK, web Shean.cz