česky  english  deutsch  polski
Správa jeskyní Moravského krasu

Podrobný popis Punkevní jeskyně

Vývěr ponorné Punkvy ze skalní brány v Pustém žlebu ukazoval dávno, že jsou to tytéž vody, které je vidět na dně Macochy. Téměř po sto padesát let se u šedé klenby, z jejíž temné dutiny tiše vyvěrá klidný proud podzemní řeky, děly pokusy o vstup do jejího neznámého řečiště, o proniknutí na dno blízké Macochy. Po prvních marných pokusech, kdy se člun dostal jen k syfonové stěně výtokové jeskyně, prokopal J. Wankel roku 1875 povrchové koryto Punkvy před jeskyní a snížil tak její hladinu o 30 cm, což stačilo k tomu, aby na člunu podplul pod klenbou syfonu a dostal se do vzdálenosti 90 m. Tam však další syfon beznadějně uzavřel cestu.

Když ani z opačného místa, ze dna Macochy, se nepodařilo proniknout k Punkvě, poukázal roku 1864 Martin Kříž na malou propastnou jeskyňku vlevo nad výtokem Punkvy, mířící do hloubky 18 m. Tou se roku 1909 pustili brněnští speleologové a po uvolnění ucpaného konce pronikli do starého opuštěného řečiště Punkvy, do suchých jeskyň Punkevních, jdoucích rovnoběžně s dnešním tokem Punkvy, která teče o něco níže vpravo. Chodby opuštěné ponornou řekou se naplnily krápníky a když jimi návštěvník projde na dno Macochy a pak se v člunu vrací po Punkvě dnešními vodními jeskyněmi s vymletými a pustě holými stěnami spodního vodního patra, pozná nejlépe postupnou tvorbu krápníkových jeskyň.

Dnes se vchází do Punkevních jeskyň upraveným vchodem. Jeskyně postupují na severovýchod k Macoše klikatíc se podle puklin ve skále. V Předním dómu visí v místech, kudy sem objevitelé vstoupili, stalaktit "Strážce" a mohutná kaskáda "Vodopád". Druhá část dómu v obřích kulisách dávného řícení má půvabné skupiny stalagmitů, stalagnátů, sintrových jezírek na dně a sintrových kaskád na stěnách. Ale pokojná tvorba krápníků tu byla přerušována povodněmi, které zaplavovaly stalagmity níže položené úplně a vyšší částečně, nanesly kolem nich a na ně hlíny a štěrky a na těch narůstaly sintrové povlaky. Když nové vody odnesly staré náplavy, zůstaly tu deskovité zbytky sintrových povlaků, které volně čnějí do vzduchu jako onen "Deštník" na skupině stalagmitů u stěny dómu. V pravém boku dómu jsou skalní stěny rozdrásány téměř svislými žlábky, vodními rýhami, které tu vyleptávají ručeje prosakujících vod. Hřebínky mezi rýhami dosahují pozoruhodné ostrosti, jak se snadno zblízka přesvědčíme. Takové rýhy odpovídají svým vznikem podobným žlábkovým škrapům na krasovém povrchu.

Vody Punkvy sem nemají daleko, řeka teče něco přes 70 metrů vpravo od nás a jen o 7 metrů níže. Chodba z Předního dómu se lomí v kolmé puklině a ústí na křižovatce puklin, na níž vznikl řícením strmý dóm Reichenbachův. Po troskách a hlíně stoupají schody do dvacetimetrové výšky ke stropu, ve kterém se tmí díry komínů. Tabulky na svahu dolní části dómu ukazují, kam až dosáhly vody starých povodní. Nahoře odbíhá z dómu Krystalová síň (pro návštěvníky nepřístupná) s průsvitnými heliktity po stropech a kyjovitými krápníky.

Za Stalagmitovou chodbou klesá prostora Zadního dómu k Macoše. Na kamenitých a hlinitých svazích dna dómu se rozrůstají kupovité stalagmity, jako na příklad "Sněžka". Kapky, spadající s vysokého stropu, znetvořují rostoucí stalagmity v talířovité tvary a zarovnávají jejich vrcholky ("Trpaslík" a "Váza"). A nežli sestoupíme na konec, uzavírá dóm "Jehla", vzorná dvojice stalaktitu se stalagmitem, které se při růstu k sobě velmi přiblížily.

Tunelová chodba, ústící k výstupní chodbě, svítí z dáli mohutnými stalagnáty a stalaktity; její stěny a strop jsou zajímavě proleptány žlábky, které se kříží podle osnov prasklin vápence. V upravených chodbách se již ohlašuje Macocha chladem ze dna propasti a ozonovou vůní venkovního vzduchu, kterou nemá nepohyblivý vzduch jeskynní. Modravý šerosvit tlumí první rozhled po zákoutích propasti, která se s každým krokem rozvírá obřími stěnami a v jejíž velikosti se rozptyluje a zaniká hemžení návštěvníků.

V jižním konci propasti je rozevřen veliký portál Erichovy jeskyně, která však po 140 m končí; blízko ní je úzká štěrbina vstupu do Větrné jeskyně. A dolů sestoupíme průkopem do chodby, jejíž stěny jsou mocně rozleptány vodou jako v Tunelové chodbě; vede k hladině Punkvy, po níž projedeme na člunech Vodními dómy až k výtoku Punkvy na denní světlo, do Pustého žlebu. Plavba vede podivnou soustavou svislých jeskyň. Jejich dna se protahují do velkých hloubek a stropy se komínovitě rozbíhají do výšek.

Jsme v nejspodnějším krasovém patře, naplněném stále vodou, která sotva znatelně odtéká. Jeskyně jsou soustavou jezer, spojených skoro vodorovnými chodbami. Tato soustava se stala splavnou na člunech až po probití syfonů, které tu tvoří stropní výběžky, nořící se hluboko do vody. Než byla poznána celá souvislost jednotlivých jezerních dómů, komínů a rovných jeskyň a jejich souvislost se dnem Macochy, bylo třeba vyčerpáním obrovských vodních reservoárů a snížením celé vodní hladiny umělým odtokem podstoupit obdivuhodný zápas s divokostí podzemní krasové přírody.

Vodní dómy jsou dílem zběsilého živlu, který si pod tlakem hledá kdekterou skulinu, aby ji prorazil do hloubky. V rozšířených dutinách pak stlačené vody vymílají a takřka si provrtávají cestu vápencovou skalou. Stropy, stěny a komíny jsou plny vírových jamek, obřích hrnců a kotlů hladce vymletých, staré stěny jsou rozleptávány v sítivo žlábků a jen s vysokých komínů, dávno opuštěných vodou, splývají stalaktity, záclony a sintrové kaskády a oživují temné, holé a ponuré podzemní prostory.

Vody Punkvy, přitékající od Spodního jezírka v Macoše, se sem hrnou ze čtyřicetimetrové hlubiny. Ze spodu osvětlené, zelenavě prozařující vodní hloubky přispívají k snovému kouzlu vodního krasového podsvětí. Přeplouváme hlubinu za hlubinou a shora se nad námi rozevírá komín za komínem. Za přítokem Punkvy jsou Velká jezera. Tunelem proraženým v syfonovém výběžku stropu vplouváme do Hlubokého dómu nad dvacetimetrové hlubiny. Odtud zahýbá cesta přes První, Druhé a Třetí jezero k přístavišti u levé stěny, z níž odbočuje vyšší suchá jeskyně s hlinitým dnem, Pohádkový (Masarykův) dóm. Její pokračování směřuje ke Kateřinské jeskyni.

Pohádkový dóm s půvabem plavby Vodními dómy je vyvrcholením podzemních krás. Mohutné stalagmity, stalaktity a stalagnáty, záclony a kaskády se v pozadí dómu v Brčkové chodbě střídají s množstvím nejmladších tvarů, průsvitných brček, mrkvovitých ztluštěnin s výrůstky všemožných tvarů a s hvězdicemi křivých stropních vláken heliktitů.



2007 © Správa jeskyní MK, web Shean.cz