česky  english  deutsch  polski
Správa jeskyní Moravského krasu

Podrobný popis Sloupsko - šošůvské jeskyně

V severozápadním cípu Moravského krasu leží nejstarší u nás známé jeskyně. Odtud také vyšel jeskyňářský a archeologický výzkum Moravského krasu. Sama vesnice Sloup byla od nepaměti pojmenována podle vápencového sloupu Hřebenáče, který tak nápadně stojí nad propadáním Sloupského potoka.


Sloupské a Šošůvské jeskyně jsou dnes spojeny; Sloupské jeskyně jsou na severu blíže Sloupu, Šošůvské na jihu. Z jejich pěti vchodů, z nichž dva jsou upraveny, je vhodnější severní, sloupský. Vpravo od něho se stáčí údolní stěna v ostruhový poloslepý závěr, před nímž stojí Hřebenáč. Je to osamělá skála, složená z vápenců zřetelně ležatě zvrásněných, 19 m vysoká, rozpukaná a proděravěná krasovými vodami. Je zbytkem větší, rozpadlé poloslepé stěny. Sloupský potok sem přichází lučinami při východním úpatí poloslepého údolí a v létě je často téměř vyschlý. Ponory v jeho korytě stačí postupně pohltit malou letní vodu a před Hřebenáčem potok končí loužemi. Po deštích a tání teče až k Hřebenáči, větví se před ním a jedna větev se stáčí vpravo kolem Hřebenáče a pod ním se propadá. Druhá větev teče k jeskynní klenbě v poloslepé stěně ostrohu, kde se noří do podzemí Sloupských jeskyň, vlastně pod ně, do hloubky 68 m. Odtud směřuje k Macoše a za ní pod Punkevními jeskyněmi k výtoku Punkvy v Pustém žlebu blízko Skalního mlýna. Za ponorem Sloupského potoka pokračuje k jihu klikaté suché údolí, vyhloubené kdysi Sloupským potokem - je to Pustý žleb.

Skalnatý východní svah poloslepého údolí před vchodem do Sloupských jeskyň se odlupuje zvětráváním podle svislých puklin ve tři další hřebenáčky, "Otec, Matka a Syn", a ve dvě neúplně odloučené vápencové zdi, "Indie" a "Evropa". Vpravo od nich je při úpatí srázné skalní stěny vhloubeno ploše eliptické jeskynní koryto, 8 m vysoké a 20 m široké, které je dnes hlavním vchodem do Sloupských jeskyň.


Nicovou jeskyní, pojmenovanou podle měkkého nicu - nickamínku na stěnách a stropech, vejdeme do Eliščiny jeskyně s bohatou krápníkovou výzdobou. Stropy, komíny a stěny jsou pokryty pestrou modelací vápence, vyloučeného ze sáknoucích vod. Stalaktity ve stropech dosahují až 3 metrů délky. Stalagmity a stalagnáty s pagodovitými kaskádami a detaily největšího kaskádového sloupu jsou nádherným příkladem vzniku kaskád na pagodovitých stalagmitech nebo na "vodopádech". Na jejich záclonových žebrech dříve vyluzovali průvodci paličkou "zvuky varhan". Krápníkové záclony tu mají něžné, svinuté tvary kolem stropních komínů a tvoří i mohutný záclonový praporec, visící nad propadáním do spodních pater.


Eliščina jeskyně je v nejsevernějším konci Sloupských jeskyň. Odtud se návštěvník vrací přes nejstarší část sloupského bludiště, Staré skály, z nichž vychází Trámovou jeskyní se zbytky lešení u stropu, jehož původ je dosud nejasný. (pozn. dnešní návštěvní trasa se nemusí shodovat s popisem v tomto článku) Stříbrný vodopád sintrových kaskád na stěně sotva mírní ponurost těchto zpustošených (odlámané krápníky) a začazených (od loučí jeskyňářů z dávných dob před zpřístupněním jeskyně) prostor.


Odtud odbočuje chodba do spodních pater protékaných Sloupským potokem. Od závrtů s povrchu sem vedou komíny a jejich vyústění nese vodu a hlínu do hlubokých jícnů v jeskyních, vedoucích k hladině podzemního Sloupského potoka. Jeden z nich s dvojitým hrdlem, Kolmá propast, zeje do hloubky 75 metrů. Dále v tomto bludišti staneme na plošinách v jeskyni Palackého, jejíž stropy a stěny jsou pokryty krápníky - (okolí "Mandarina" a "Sněžky") - a pod nimiž padají stěny do osmdesátimetrové podzemní propasti Nagelovy, na jejímž dně již šumí sloupské ponorné vody.

Vody z tohoto úchvatného bludiště podzemních propastí míří k východu a u Wankelova jezírka se stáčejí k jihu do Šošůvských jeskyň. Do nich se dostáváme, vysoko nad těmito vodami, krápníkovým patrem bělostných a průsvitných krápníků s pověstným "Svícnem". Je to stalagmit obrostlý sintrovými límci, které vyrostly při hladině jezírka, jež několikrát kolísala.


K severu vede chodba nad šošůvskou Černou propast, 66 m hlubokou, na jejímž dně se nadržují sloupské vody, přitékající od Wankelova jezírka. Z děravých stěn Černé propasti lze postoupit do jeskyně Komenského s další propastí, kde zatím skončil výzkum běhu sloupských vod na neznámé cestě k Macoše (pozn. nyní již lze slovo "neznámé" nahradit slovem "známé" i když výzkumy a objevy stále pokračují).

Sloupské jeskyně mají asi v těch místech, kde přecházejí v jeskyně Šošůvské, venku na povrchu trosku bývalého pokračování svých horních pater, průtokovou jeskyni Kůlnu. Je otevřená na obou stranách (dnes je menší severní vchod blíže obce Sloup zazděn) a jako tunel 84 m dlouhý proráží ve směru Sloupských jeskyň tupý skalní ostroh. Větší, krásně klenutý otvor je obrácen k jihu a jím proniká denní světlo celou jeskyní; je 8,5 m vysoký a 40 m široký. Podél úpatí východní stěny je zachována výrazná vodní čára, vzniklá při hladině vzdutých vod, které po puklinách vyleptaly svislé žlábky, oddělené sloupkovitými hřbítky.


Vpravo při vstupu do jeskyně je vchod do spodních pater Kůlny. Dosahují do hloubky 55 m a jdou ve směru jeskyně k severu. Jeskyně spodního patra byly nazvány Křížovými jeskyněmi a najdeme v nich pěkné tvary sintrových vodopádů.

Na bývalém dně Kůlny s pětimetrovou vrstvou nánosů bylo objeveno bohaté naleziště vykopávek zbytků po pravěkém člověku starší doby kamenné, nástrojů z pazourku, parohů a kostí, 14 ohnišť a kosti diluviálních zvířat.


Z knihy Macocha a Moravský kras; Stehlík,Kunský; Orbis Praha 1953



2007 © Správa jeskyní MK, web Shean.cz